Ves Petlery

Obnovená petlerská lípa

Historie vsi

Část obec Petlery leží na svazcích Krušných hor v sedle mezi vrchem Planina a Měděneckým polesím ve výšce okolo 520 m. n. m.. Český název vsi je zkomoleninou původního německého jména Bettlern, hanlivě popisující majetkové poměry prvních obyvatel osady. Ves vznikla okolo centrální návsi. Dle pověsti se Petlery původně jmenovaly Schonbrunn. Stará ves prý stávala blíže ke Kunovu, v poloze označované jako staré Petlery. Ves vznikla nepochybně nejpozději ve 14. století a patřila k panství hradu Perštejna.

Petlery měly obdobnou historii jako Domašín, i když k nim máme nejméně zpráv. První zmínka o Petlerech pochází z roku 1431, v souvislosti s dělením majetku roku Šumburků. V 16. století patřila ves mocnému rodu Fictumů.

K náboženskému přesvědčení obyvatel máme zprávu z roku 1576, kdy tehdejší majitel vsi Lev z Fictumu konstatuje, že obec se obrátila od papežské katolické víry a je zcela protestantská. Lev z Fictumu podává zprávu, že uvedl na panství protestantského kazatele a že obec Prunéřov, Mikulovice a Petlery " z papežských ohavností vybavil a zde čisté  slovo boží zavedl". Zemřel roku 1577.  Po něm zdědili panství jeho synové - Volf, Dětřich, Kryštov a Bohuslav Felix.

V polovině 17. století stálo v Petlerych 25 domů. Jejich počet se běhen následujících sta let zvýšil téměř dvojnásovně - na 45 v roce 1756. Obživu obyvatelům zajišťoval především chov dobytka a povoznictví.

Tvar návsi na plánu z roku 1842 nám ukazuje, že jde o ves, vysazenou okolo trojúhelné velké návsi, která byla postupně zastavována. Podle tvaru založení můžeme vznik Petler klást do konce 13. až 14 století. Berní rula charakterizuje Petlery: " Ta ves na stavení můž býti, rolí žitné vršité, luk s potřebu, dobytka a formaněním dobře stojí a obživují se."

V obci je uváděno k roku 1654 - 9 sedláků, 12 chalupníků, a 4 rodiny na obecním majetku. Bylo tu 21 koňských potahů, 31 krav, 44 jalovic, 2 ovce a 27 koz. 3 chalupnické usedlosti jsou uváděny jako pusté. Je zde evidovány jedna hospoda - šenk.

Ve 2. pol. 19. století jsou Petlery řazeny do okresu Přísečnice, pod hejtmanstvím Kadaň.

V obci byla v roce 1890 dvoutřídní škola. Od  roku 1850 byly tedy Petlery samostatnou obcí se 334 obyvateli a se 49 domy. Na počátku 20. století přestal být život v Krušnohoří přitažlivý. Od roku 1910 se počal počet obyvatel snižovat.

Od 1. července 1960, kdy zde byl byl zrušen místní národní výbor, jsou Petlery osadou obce Domašín.

Kostel Sv. Filipan a Sv. Jakuba později Sv. Josefa

Osud kostela v Petlerech je  dlouhý příběh plný nejrůznějších událostí, který ovšem skončil smutným završením jeho existence. Bez pochyby se jednalo velmi hodnotnou stavbu z období gotiky, která v sobě nesla typické prvky horského vesnického kostela. Jeho největší rozvoj je spojen s rodem Fictumů.

Budoucí výzkum jistě přesněji zasadí vznik stavby do dějin  Krušných hor a již nyní je zřejmé, že i tento prastarý kostel byl nedílnou součástí našeho krušnohorského montanregionu. K osidlování a rozšiřování hornických oblastí docházelo postupně a ve směru z podhůří k vrcholkům. A právě Petlery hráli důležitou roli v hornické historii naší oblasti. 

Petlery svou polohou jasně definovali využití vsi v nastávajícím hornickém postupu na vrcholky Krušných hor. Jasným příkladem nám jsou pak sochy svaté Kateřiny a svaté Barbory, které se nacházeli druhotně umístěny na barokním oltáři.  Obě světice se těšily veliké hornické úctě právě v Krušnohoří a jejich spojení v jednom božím stánku představovalo pro horníky z širokého okolí nenahraditelnou pomoc při modlitbách. Víra a hornictví jsou společně propojeny tak silnými pouty, že ještě dnes jsme svědky jejich společného souznění.

Socha svaté Kateřiny byla osazena na pravém postranním oltáři a dosahovala ucti hodné výšky 98 cm. její obličej byl poškozen a poškrábám v proběhu mnoha let. Socha pocházela z 2. poloviny 15. století a vyhotovena byla ze dřeva.

Socha svaté Barbory byla osazena tamtéž a dosahovala výšky 100 cm. Stejně jako u sv. Kateřiny byla její obličejová část silně poškozena v pruběhu let. Socha pocházela z . poloviny 15. století a materiál byl též dřevo.

Kostel byl zasvěcen S. Filipovi a Sv. Jakubovi mnohem později pak sv. Josefovi.  Jeho svátek se slaví jako první po velikonocích v církevním roce. Od starých pamětníků se dozvídáme, že v tento památný den se do Petler scházeli lidé z širokého okolí, aby společně oslavili památku světce. Ani tři petlerské hospůdky nestačili pojmout tak velký počet návštěvníků a tak se tančilo a bavilo všude kde to šlo, býval to pro Petlery jeden z nejdůležitějších dnů v celém roce.

Původně tu byla zřícenina i fara. Farní úřad, do jejíhož obvodu spadaly Domašín a Podmilesy, byl zřejmě zrušen koncem 18. st. v rámci josefínských církevních reforem a Petlery byly připojeny ke klášterecké farnosti. Kromě fary vznikla v Petlerech i škola, doložená již na počátku 17. století. Původní školní budovu však obec " prodala a podle výpovědi starého školního mistra ji propila", takže učitel musel bydlet na faře.

Nejvýce zasáhl do historie obce i kostela rod Fictumů, kteří si zde zřídili i místo posledního odpočinku.

Svatá Kateřina

Fictumovská krypta v Petlerech

Během stavebních prací na projektu komunitní zóny v centru Petler, došlo k odhalení krypty původního kostela i s jeho obvodovými zdmi. Na existenci krypty nás upozornil místní pamětník pan Zdeněk Sahaj, který popsal jak její vstup tak i obsah hrobky. Přes skepsi archeologů byl proveden geologicko-fyzikální průzkum, jenž potvrdil existenci výdutě v hloubce dvou metrů pod zemí. Následný archeologický průzkum ve spolupráci s Archeologickým ústavem v Mostě potvrdil  slova pana Sahaje. Kostel Svatého Josefa dříve Sv. Filipa a Jakuba byl nedovoleně zbourán v roce 1960, kdy došlo i k částečnému proražení klenby krypty, kudy byla posléze nahrnuta do prostoru hrobky zemina. Díky velkoryse pojaté klenbě a to zděním na výšky cihel, se byl narušen strop krypty  pouze minimálně a tak byl zasypána hrobka maximálně z jedné třetiny. V průběhu let došlo k dalším navážkám a zvýšení okolního terénu vice jak o jeden metr. Hned od počátku bylo patrno, že stavba byla zřízena některým ze šlechtických rodů z regionu. 

Významným rodem, který zasáhl do historie Petler, byli rytíři z Fictumu ( něm. Vitzthum). Původně starobylý durynský rod, jehož členové se usadili v Čechách v druhé polovině 15. století a již brzy se stali poradci českých králů. Za svou českou rodovou základnu si zvolili nejdříve hrad Šumburk, jehož poddanskými sídli byl např. Klášterec nad Ohří či právě naše Petlery. Postupem času se stal Fictumům hrad  nepohodlným a nemoderním a tak trvale přesídlili do Klášterce a byli to právě oni, kdo tuto velkou vesnici přeměnil na opravdové město. Postupem času se rod rozdělil na kláštereckou a egerbergskou, měděneckou či prunéřovskou větev, jenž iniciovali vznik základů františkánského kláštera v Kadani a stali se s tímto řádem do budoucna silně duchovně spjati, což nám dokládá velké množství většinou egerberských náhrobků rodu Fictumů v klášterním kostele.

Od první poloviny 16. století se na panství Fictůmů pozvolna šíří reformační myšlenky Martina Luthera  a v druhé polovině téhož století lze již s jistotou tvrdit, že se klášterecká větev přiklání k protestantismu, který nese v českém prostředí především znaky tzv. České konfese. Jako první zřídil v Klášterci panský dvůr či lépe malou tvrz Dětřich Volf z Fictumu. Jeho synové Leo a Volf Dětřich pak patrně v nedílu dvůr silněji opevnili a rozšířili tak, že vznikla opravdová tvrz. Leo z Fictumu byl nejen aktivním stavebníkem na svém panství, ale i zastáncem reformačních myšlenek, patrně i pod vlivem svého slavného souseda a největšího českého evangelíka své doby Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkowitz, považovaného za zakladatele reformní České konfese. Bohuslav Felix, jehož ženou byla právě Anna z Fictumu, tou dobou buduje rozsáhlé dominium na druhé straně Ohře, kdy si nechává postavit luxusní zámek Felixburg (Rašovice), stává se pánem Chomutova a v kostele Svaté Kateřiny zřizuje novou evangelickou kryptu s mauzoleem.

Leo z Fictumu nehodlal zůstat pozadu ke svému mocnému sousedu a tak uvádí v kostelech svého panství protestantské faráře s výjimkou Klášterce, jehož obyvatelé se ještě přidržují katolické víry. O Petlery, či lépe o kostel Svatého Filipa a Svatého Jakuba, se rod aktivně zajímal již dříve, což dosvědčuje pozdně gotická přestavba, při níž vznikla i poměrně vzácná věžička nad lodí petlerského chrámu. Lze tedy předpokládat, že krypta kostela byla zřízena někdy za Lea či jeho v době jeho dalšího pokolení. Po jeho smrti přebírá panství Volf Dětřich, jenž však za dva roky též umírá a tak vdova Eleonora spravuje panství za své neplnoleté děti Kryštofa, Volfa, Dětřicha a Bohuslava Felixe (patrně Lobkowitzova kmotřence). Po dalším nedílu a následném rozdělení připadá Klášterec i Petlery Kryštofovi z Fictumu, který celé panství výrazně rozšíří a vytvoří tak malé fictůmovské dominium. Z klášterecké tvrze vznikne přestavbou renesanční zámek, vznikne první klášterecká škola a mnoho jiných stavitelských počinů. Kryštof se však nakonec postaví na stranu vzbouřených stavů, po  bitvě na Bílé hoře mu je zabaven veškerý majetek o on sám umírá ještě v roce 1620. 

Lesní  petlerská Boží muka z roku 1861